sobota 13. prosince 2008

Pečení cukroví 5. a 10.12.08






Prosinec 2006
Narodila se nám Emma. A taky se tak jmenuje diskuze na emimino.cz, kde jsem poznala 5 skvělých holek, se kterýma jsme postupně přelezly na skype do vlastního povídání. Online přátelství přerostlo i v to offline, vídáme se, povídáme, řešíme, máme se rády, děti si hrajou a užívaj si to stejně jako my. I když ty se občas servou, to my ještě ne :-) Naši chlapi nám to víceméně tolerují, teda přátelství nám nejen tolerují, ale i se ho zúčastňují, to víceméně tolerují platí spíš pro večerní skype :-)
Když nás J. na svojí svatbě představovala ostatním hostům, řekla něco v tom smyslu, že je to s náma poprvé, kdy zažila to pravé dívčí spiklenectví. A stejně tak to s Nejpůvabnějšíma mám i já. Poprvé si užívám čistě dívčího přátelství, ve kterém po sobě nejdeme jak s holkama z gymplu v té největší pubertě, ale držíme při sobě.
A ta pražská část Nejpůvabnějších + H. s Jonášem z Ledna :-) se sešla u Š. Pekly jsme spolu cukroví. Holky beze mě o nějaký týden dřív i vily adventní věnce. Ještě před 5 lety bych se hodně smála, kdyby mi někdo tvrdil, že si takovou akci budu tak užívat :-) Nechci to tu přesladit, ale musím ještě říct, že doufám, že naše přátelství přežije dětstí našich potomků (a my taky :-) ).

Takhle se po obědě uvelebily, koukaly na Rákosníčka a my marně doufaly, že by mohly usnout...



Jsem trochu náročná návštěva, všude s náma chodí Kenouš. Za1 je to tvor společenský a podobné akce miluje, za2 ho nemůžu nechávat moc dlouho samotného doma, pže tu štěká jak magor. Ono to spolu samozřejmě souvisí, ale aspoň občas aspoň chvíli by to vydržet potichu mohl. Naštěští se na návštěvách chová slušně, a pokud někdo nepřijde, tak i tiše. Jak moc z něj domácí Barča byla nadšená, to nevím, napřed jí sežral žrádlo, a pak se většinu odpoledne takhle hypnotizovali.






Erýs


Kolo kolo mýský a šiři ..ký, kolo...málo...bác
Emči první říkanka
Což mi připomíná, že holky vytáhli i Měla babka, čtyři jabka...musíme to s Emmi natrénovat, 4 je jediný počet, který pozná na obrázku.



My skorovšichni











Zabijačka v Jinonicích








Nemám ani slov...bylo to výýýýborný. A těším se na leden a únor :-)


pátek 12. prosince 2008

Svatba 15.11.08












J. a P. se vzali!

A my jsme to s nima přijeli oslavit do Trojanovic v Beskydech. Z Prahy a Zlína nás přijely 4 rodiny s mnoha dětmi narozenými v prosinci 2006 (a jedním pidimimi Májou), další děti dodali novomanželé a jejich příbuzní. Super hotel Troyer, kde se ta sláva konala, měl dětský koutek a J. moudře najala i hlídačku. Všichni jsme tančili, jedli, bavili se. Bylo nám tam tak krásně, že si podobnou slezinu dáme brzy znova :-)

Xichtíky 13.11.08















Mamíííí, mamíííííí... Emča v rámci trénování na nočník chodí doma bez plenky a kalhot, pže když je oblečená, má pocit, že má plenku, a může volně čůrat. Jí by se docela líbilo lítat tu nahá celá. Kalhoty a ponožky umí sundat rychle, ovšem triko je vyšší level. Takhle v pasti na mě pak pořvává, ale já jsem vydržela, vysvětlila jsem jí, že nechci, aby se svlíkala, takže jí nepomůžu, a navíc jsem na ní drze vytáhla foťák. Triko nakonec sundala, zahodila a povídá mi: Tytyty, mamí. Podobný scénář se nám od začátku nácviku na nočník opakuje všude a se vším oblečením. V autě se svlíká z bundy, čepice, bot i ponožek. Doma i na návštěvách ze všeho. Snad jí to nezůstane :-)

Miriam jsou 2 9.11.08






Baby-party u Miriam
B. uspořádala Miriamčinu narozninovou oslavu v sobotu, takže mohli přijít i tátové. Ten náš napřed mírně řečeno nechtěl... Naštěstí jeho osud sdíleli otcové všech dětí, všichni to byli právníci, M. pookřál, nechal si nalít domácí pálenku, a další a ještě jednu a v závěru odpoledne dělal kolotoč a žíněnku 4 dětem najednou. Dobrovolně a nadšeně :-p

Modelína 7.11.08





Koupila jsem Emmičce modelínu. Tvoření ji nadchlo, sice dělala hlavně mnohobarevný kopce a, jako to dělá se vším, cpala různé kousky do mnoha různých nádob, ale v poslední době už pokročila a dělá "jabko" a "pes". Psa nejspíš proto, že si pamatuje, že jsem jí ho uplácala, když byl na pařížském hlídání v Chebu. Jsem šikovná, co? :-) Každopádně Emmi poznala, že to je/má být Kenouš a dávala mu i pusinky...

Paříž 25.- 28.10.08





























Emmi je naše velká cestovatelka. V Paříži byla skvělá, líbilo se jí v letadle, v hotelu, venku, zvládla restaurace, přesuny po městě, ze všeho byla nadšená. Viděli jsme v centru vše, co lze během 3,5 dnů vidět, i když jsme nikde nebyli vevnitř. Oba jsme to už všechno viděli a já byla třeba na Louvre moc mladá ještě v 17, kdy jsme byla v Paříži naposled, takže prohlídek jsme Emču (a sebe) radši ušetřili. Vylezli jsme akorát do 1. patra Eiffelovky.
Kousek od hotelu jsme měli Jardin du Luxembourg. Procházeli jsme si je zrovna v neděli ráno, kdy tam celá Paříž byla běhat, cvičit a procházet se, takové místo v Praze zatím není, i když např. Letná v létě tím směrem míří. Emma se svezla na poníkovi, samozřejmě z toho byla nadšená, i když táta možná víc :-p ještěže plánujeme koupit malý pozemek, jinak bych se bála, že by svojí holčičce byl schopnej poníka koupit domů :-)

Hřiště v Jardins du trocadero




Výhled na Eiffelovku a Emmi mi sbírá sedmikrásky...jak se pohled na pařížskou romantiku s dětma mění...

I když M. byl na mě taky hodný. 27.10. mám totiž narozeniny. Napřed uspal totálně rozdivočenou příšerku a pak mi koupil hnědozlatý dárek na 101 Avenue des Champs-Elysées








Montmartre a Sacre-Coure
Setkali jsme se s Emči babičkou a sestřenicí, které si vybraly čirou náhodou stejný termín pro návštěvu Paříže jako my. Sešly jsme se v Jardin destuileries před Louvrem, odkud jsme šli pěšky k Soucre-Coure. Cesta přes Montmartre od Louvre k Soucre-Coure nebyla moc příjemná ani za bílého dne, večer nebo v noci bych v téhle vykřičené čtvrti ocitnout nechtěla. Samotné okolí SC je sice taky plné všelijakých barů a jiných podniků, ale bylo všude plno turistů, takže jsem se bála už jen kapsářů :-) Večer jsme babi s Marki odevzdali k autobusu a sami se vydali do hotelu na Montmartru metrem. Nezjistili jsme, jak si koupit lístek, takže jsem zavelela přeskočit turnikety stejně jako téměř všichni ostatní. No, my jsme skákali i s kočárem... Pařížské metro asi nebude nebezpečnější než to pražské, ale vypadá jak temná špinavá díra a mně se tam fakt nelíbilo. Revizoři ani kapsáři nás nedostali :-ú