úterý 9. září 2008

2.9.08


Přijel děda. Přivezl nám Kenouška z chebskýho hlídání. A hlavně bavil Emču, zatímco já vybalovala, uklízela, prala, věšela, vybalovala, vybalovala, vybalovala...

Chorvatsko


Hned první den u moře byla Emmi asi trochu v šoku. Překonali jsme za 24 hodin výškový rozdíl 3km, oteplilo se tak o 25°C. A navíc foukal zpočátku týdne fakt silný vítr, který Emmičce hrozně vadil. Takhle zabalená spinkala, jinak se to prý nedalo vydržet :-)

Baška





Baška na ostrově Krk

Nejhezčí pláž v Chorvatsku, co jsem kdy viděla, a že jsem v Chorvatsku byla mockrát. Promenáda kolem moře s restauracemi, kavárnami a obchůdky. V pozadí holé kopce s kostelíčky. Nemám ráda ježdění na jedno místo, ale Baška se mi líbí hodně, sem se určitě vrátíme.
Po kempování jsme si užili hotel Corinthia a hlavně polopenzi. Není nad jídlo, které nemusíte vařit na vařiči :-) Prošli jsme si restaurace a cpali se mořskými potvorami. Emče chutnaly olihně a měla po nich černý kakání :-)
Dovolená týden v horách a týden u moře je náročná. Mj proto, že jsme s sebou museli vézt strašně věcí, oblečení do tepla i do zimy, stan, spacáky, karimatky, vařič ... A taky na týden pod stanem jsme už trochu zhýčkaní. Příště tak na 5 dní do hor a pak někdy, až si odpočineme, na 2 týdny k moři. Už se těším

Plitvice






V pondělí foukal vítr fakt hodně. Po snídani jsme se šli projít na pláž, kde se skoro nedalo vydržet. M. rozhodl, že se jede na Plitvice. Bylo skoro 10. Zabalila jsem plenky, sušenky a jelo se. Emmi naštěstí usnula. Bylo to 169km. Podle viamichellin nám to mělo trvat 3,5 hodiny. Trvalo. Cesta zpět taky a to jsme ani neminuli žádnou odbočku a nezajeli si dobrých 15km a 15minut... Plitvice jsme proběhli a vydali se na další 3,5 hodinovou cestu zpět, kterou Emča neprospala. Byl to očistec. Plitvice jsou pěkný, i když jsme si prohlídli jen část, nahlídli jsme čirou vodou do podvodního světa, což se líbilo hlavně Emče. Ryby, ryby, ryby, tam... Cestou jsme viděli stále rozstřílené domy, případně rozstřílené a opuštěné úplně nové domy po bosenských Srbech. Nedokážu si představit, z čeho ti lidé ve vnitrozemí žijou. No, ale chce to takový výlet líp naplánovat a vyrážet tam z pevniny. Z ostrova Krk jsme najeli přes 100km po úzkých cestičkách a naši Bašku viděli ze Senje přes vodu vzdálenou vzdušnou čarou tak 10km. Zdlouhavě objíždět zátoky a ostrovy je pro suchozemce trochu deprimující.

Emmička





První tři fotky jsou foceny na přívoze na Plitvicích. Emča byla poprvé na lodi.

Čtvrtá je hladová. A pátá je od oběda :-)

Místní






Na pláži





Většinu týdne foukal vítr a na moři byly vlny. Dalo se v tom pěkně blbnout, ale Emmičce se nelíbily, přece jen byly velký jak ona. Na fotce s tátou je přesně vidět její výraz. Povídala nene a ukazovala na břeh: Tady tady jo. Jen poslední den bylo moře jak zrcadlo a Emmi se sama odvážila dál než po kotníky, příští rok bude plavat jak ryba.

Sladoled a slastičarnica





Zeller See


Zell am See
Město leží u Zeller See. Představovali jsme si obvyklé alpské město s horami za zády, a až na místě jsme zjistili, že je to poměrně luxusní zimní i letní sportovní středisko. Malebné městečko je narvané lidmi. Nedokážu si představit, že tam v zimě mají všichni navíc i lyže :-) Nejvíc nás překvapilo, že všude, resp v těch nejlepších hotelích, zde trávila dovolenou spousta muslimů. Ženskou v dirndlu jsme snad neviděli, ale muslimky zahalené v šátcích a občas i burkách byly všude. Jejich manželé byli oblečení velmi, velmi draze a moderně. Ony samy měly nádherné šátky, výrazně nalíčené oči, drahé sluneční brýle a luxusní kabelky. Na Kitzsteinhornu se v těch hábitech brodily ve sněhu. S jedněmi jsme se dali trochu do řeči u oběda na Hochalpenstrasse ve výšce přes 2500m, měli s sebou totiž 3týdenní miminko :-) A všechny rodiny měly společnou jednu věc - měly spoustu dětí. 6 nebyla výjimka. Průměrná plodnost Čechů je asi 1,14 dítěte na ženu. Ráda bych viděla Evropu tak za 100 let :-)


St. Johann in Pongau






Nějaký kopec nad St. Johann in Pongau

Cesta byla jak jinak než strmá, klikatá a úzká tak akorát na jedno auto. Nahoře na výšlapu jsme potkali spoustu bůůůů a jedno přátelské kotě. Emmi dodnes na tenhle výlet vzpomíná. Poznám to podle toho, že dělá bůů a mňau pořád dokola :-)

Hochalpenstrasse




50km dlouhá silnice překonávající skoro 2 výškové kilometry. Končí na Franz Josef Hoehe, odkud je výhled na Grossglockner - nejvyšší horu Rakouska. Jízda po silnici je opravdu zajímavá a rozhodně stojí i za mýtné 28€. Samotný cíl cesty je vlastně obrovské parkoviště, restaurace, tající ledovec...
Úchvatný, brzdy a nervy testující zážitek

Grossglockner







Nahoře

Výhled na Grossglockner byl pěkný, ale samotná Hochalpenstrasse byla zajímavější. Navíc se mi tam točila hlava. Před zhruba 150 lety tohle místo objevili Franz Josef I. a Sisi na své horské výpravě. Po císaři se jmenuje restaurace :-)

Bééé a bůůů všude kam se podíváš


Bůůů, bééé, tady je, tady je...není, uáááá, bůůů není.
Museli jsme si jedno stádo bééé jít prohlídnout zblízka.


Cestou dolů

Šjé, bišó (bizon :-) )

pondělí 8. září 2008

Z kempu





Seecamp v Zell am See. Zeller See máme 50m od stanu, výhled je na Zell am See a Kitzsteinhorn v pozadí. Takhle luxusní bydlení tam jinde není :-)
Stan jsme pořídili velký a pohodlný - Husky Boston 5. Vešlo se nám tam všechno, včetně cestovní postýlky v ložnici. Kromě první noci, kdy jsem ji málo oblíkla, spinkala Emča krásně navzdory večernímu ruchu v okolí. Každá cesta na záchod nebo do sprchy nám zabrala min půl hodiny, protože po cestě byly ryby a kamínky a jiný děti a auta a stany a psi a pipi a ... Vaření večeří na vařiči bylo třeba taky prozkoumat, takže jsme radši chodily krmit kachny a labutě k jezeru.